Ceny ropy pokračují v růstu a globální energetické trhy se znovu dostávají pod vliv geopolitických rizik. Investoři a obchodníci v posledních dnech pečlivě sledují především vývoj na Blízkém východě a v Jižní Americe, kde kroky Spojených států vůči Íránu a Venezuele výrazně mění očekávání ohledně budoucích dodávek. Ropa se tak ocitá na rozhraní mezi obavami z narušení nabídky a strukturálními faktory, které naopak naznačují přebytek suroviny v letošním roce.
Americká ropa West Texas Intermediate se posunula nad hranici 58 dolarů za barel poté, co ve čtvrtek zaznamenala prudký denní růst o více než tři procenta, nejvyšší od loňského října. Severomořská ropa Brent se mezitím obchodovala v blízkosti úrovně 62 dolarů za barel. Tento pohyb byl z velké části reakcí na ostrou rétoriku prezidenta Donalda Trumpa vůči Íránu. Trump veřejně varoval, že Spojené státy zasáhnou „tvrdě“, pokud by íránské úřady během probíhajících nepokojů použily smrtící sílu proti demonstrantům. Pro ropný trh to znamená zvýšené riziko eskalace v regionu, který je klíčový pro globální energetické dodávky.
Dalším faktorem podporujícím ceny ropy je očekávané přeskupení komoditních indexů. Podle analytiků Citigroup by toto pravidelné indexové vyvažování mohlo vést k návratu kapitálu do ropných kontraktů, což vytváří dodatečný krátkodobý tlak na růst cen. Tyto technické toky často zesilují tržní trendy, zejména v období zvýšené volatility.
Pozornost trhu se však neupíná pouze k Íránu. Trump zároveň oznámil podporu bipartistnímu návrhu zákona o nových sankcích proti Rusku, o kterém má Kongres hlasovat již příští týden. Opatření by se zaměřilo na odběratele ruské ropy, mezi něž patří zejména Čína a Indie. Pokud by byly sankce schváleny, mohlo by to přesměrovat globální toky ropy a dále zvýšit napětí na trhu, i když jejich skutečný dopad zatím zůstává nejistý.
Navzdory aktuálnímu růstu zůstává výhled pro ropu rozporuplný. Futures směřují k týdennímu zisku, avšak analytici upozorňují, že letošní rok by měl být charakterizován výrazným přebytkem nabídky. Goldman Sachs uvedl, že jeho klienti jsou vůči ropě nejvíce skeptičtí za poslední dekádu, což naznačuje, že trh zůstává z dlouhodobého pohledu opatrný. Podle některých odhadů by rostoucí produkce mimo OPEC a potenciální návrat venezuelské ropy mohly v příštích měsících tlačit ceny zpět k nižším úrovním.
Tento rozpor výstižně popsal Robert Rennie z Westpac Banking Corp, podle něhož se ropa pohybuje v „komplexním tanci mezi zvýšeným geopolitickým rizikem a rostoucími zásobami“. Pokud by se dodávky z Venezuely výrazně zvýšily a globální produkce dále rostla, ceny by se podle něj mohly v prvním čtvrtletí pohybovat i kolem 50 dolarů za barel.
Právě Venezuela se stává jedním z klíčových bodů současného vývoje. Po svržení prezidenta Nicoláse Madura Spojené státy otevřeně usilují o obnovení venezuelského energetického sektoru pod vedením amerických společností. V pátek se má v Bílém domě uskutečnit schůzka prezidenta Trumpa s představiteli ropných společností, mezi nimiž figurují i zástupci Exxon Mobil a Chevron, stejně jako dlouholetý ropný manažer Harold Hamm.
Chevron je v současnosti jedinou velkou americkou společností, která má povolení Washingtonu působit ve Venezuele. Firma v posledních týdnech nakládá tankery venezuelskou ropou nejrychlejším tempem za posledních sedm měsíců. Tyto dodávky míří především do amerických rafinerií, včetně zařízení společnosti Phillips 66, která je schopna zpracovávat těžkou ropu podobnou venezuelské.
Zájem o venezuelskou ropu roste i mezi obchodními domy. Trafigura a Vitol vedou jednání s americkými rafineriemi a obě společnosti již získaly předběžné licence od amerického ministerstva financí k prodeji těchto barelů. Pokud by se tyto toky rozšířily, mohlo by to znamenat přesměrování části venezuelské ropy z Asie do USA.
Čína byla dosud největším odběratelem venezuelské ropy, která se po uvalení sankcí prodávala se značnou slevou. Některé čínské rafinerie však nyní zvažují alternativy, včetně dražších dodávek z Kanady. Tento posun by mohl mít dlouhodobé důsledky pro globální obchod s ropou a znovu potvrzuje, že geopolitika zůstává jedním z nejsilnějších hybatelů cen na energetických trzích.
