Dlouhodobý investiční úspěch často nevzniká tehdy, když se investor veze s davem, ale naopak v momentech, kdy je schopen zachovat chladnou hlavu právě ve chvíli, kdy většina trhu působí sebejistě. A přesně v takové fázi se podle řady signálů nyní nacházíme. Pozoruhodné přitom je, že nejde jen o drobné investory nebo spekulanty na sociálních sítích. Vysoká míra sebeuspokojení je patrná i mezi finanční elitou a institucionálními hráči, kteří by historicky měli být vůči podobným rizikům citlivější.
Zvlášť výrazně se tento postoj projevuje v souvislosti s nadcházejícím setkáním globálních lídrů ve švýcarském Davosu, kde se každoročně schází politická, ekonomická a finanční špička světa pod hlavičkou Světového ekonomického fóra. Jedním z hlavních cílů této platformy je identifikace a předvídání globálních rizik. Přesto se zdá, že riziko vzniku a prasknutí akciové bubliny je letos upozaděno.
V posledním vydání Global Risks Report, který fórum publikovalo, bylo prasknutí bubliny aktiv zařazeno až hluboko v žebříčku globálních hrozeb. To je výrazný posun oproti minulosti a může působit znepokojivě zejména ve světle současných valuací. Akciové trhy, zejména ve Spojených státech, se pohybují na velmi vysokých úrovních a ocenění mnoha titulů i celých indexů výrazně převyšují historické průměry. Přesto se zdá, že mezi elitními účastníky převládá přesvědčení, že riziko vážného propadu je nízké.
Částečně lze tento postoj vysvětlit tím, že globální elita se soustředí na jiné hrozby. Války, geopolitické konflikty, extrémní klimatické jevy nebo narušení společenské stability jsou témata, která přirozeně přitahují pozornost. Problém je však v tom, že finanční historie ukazuje, že právě podceňování tržních rizik často přichází v obdobích, kdy se zdá, že existují „důležitější“ starosti. Finanční krize přitom nejednou ukázaly, že kolaps trhů může být katalyzátorem mnoha dalších problémů.
Zajímavé srovnání nabízí pohled zpět na období globální finanční krize. Na začátku roku 2009, kdy se svět nacházel uprostřed hlubokého ekonomického otřesu, považovali účastníci Světového ekonomického fóra kolaps cen aktiv za jedno z největších krátkodobých rizik. Přitom při zpětném pohledu byly valuace tehdejších akciových trhů výrazně nižší než dnes. Například S&P 500 byl tehdy oceněn podstatně konzervativněji, než je tomu v současnosti.
Tento rozdíl vnímání odhaluje klasické behaviorální zkreslení známé jako „recency bias“, tedy zkreslení nedávností. Lidé mají přirozenou tendenci přikládat větší váhu tomu, co se stalo v poslední době, a podceňovat scénáře, které si osobně nepamatují nebo je dlouho nezažili. Dlouhé období růstu bez výraznější korekce vede k pocitu, že „tentokrát je to jiné“ a že trhy jsou odolnější než v minulosti.
Proti tomuto zkreslení neexistuje jednoduchý lék. Studium historie finančních trhů je užitečné, ale samo o sobě často nestačí. Skutečné poučení přichází až ve chvíli, kdy investor zažije hluboký a dlouhotrvající pokles na vlastní kůži. Teoretické vědomí, že trhy mohou klesnout o desítky procent, je něco zcela jiného než sledovat, jak se hodnota portfolia v reálném čase propadá, zatímco ekonomika zpomaluje a sentiment se dramaticky zhoršuje.
Právě proto je pro drobného investora nebezpečné přebírat současný klid a sebejistotu finanční elity. Institucionální hráči mají často delší investiční horizont, lepší přístup k informacím a možnost aktivně řídit riziko. Individuální investor si však výrazné chyby v načasování nebo přehnanou expozici vůči rizikovým aktivům nese mnohem obtížněji.
Jedním z praktických kroků, jak se proti těmto rizikům bránit, může být spolupráce s finančním poradcem nebo plánovačem, který má osobní zkušenost s hlubokými medvědími trhy. Takový člověk dokáže lépe rozpoznat varovné signály a pomoci nastavit portfolio tak, aby nebylo postavené pouze na pokračování růstového scénáře. Až současný býčí trh jednou skončí, může se právě tato opatrnost ukázat jako klíčová konkurenční výhoda.
Současná situace tak není výzvou k panice, ale k větší pokoře. Historie opakovaně ukazuje, že největší rizika se často skrývají v obdobích, kdy se zdá, že žádná zásadní rizika neexistují. A právě v takových chvílích si drobný investor nemůže dovolit stejnou míru sebejistoty jako finanční elita.
