Investiční strategie označovaná jako 60/40, která kombinuje 60 % akcií a 40 % dluhopisů, byla dlouhá léta považována za základ vyváženého portfolia. V posledním desetiletí však postupně ztratila na popularitě, zejména mezi retailovými investory. Důvodem byly extrémně nízké úrokové sazby, které výrazně snížily atraktivitu pevných výnosů, a také mimořádně silný růst akciových trhů. Nyní se však zdá, že se podmínky na trzích mění a tradiční rozložení portfolia opět začíná dávat smysl.
Zlomovým okamžikem pro reputaci strategie 60/40 byl rok 2022. V tomto období došlo k souběžnému poklesu akciových i dluhopisových trhů, což bylo v rozporu s očekáváním investorů, že tyto dvě složky portfolia budou fungovat jako vzájemná pojistka. Právě tato nekorelovanost měla být hlavní výhodou vyváženého portfolia, které mělo nabídnout kombinaci růstu a omezení rizika. Když však obě složky selhaly současně, mnoho investorů začalo tuto strategii považovat za zastaralou.
Situace se ale postupně mění. Výkonnost dluhopisových fondů v roce 2025 ukázala, že pevné výnosy nemusí plnit pouze obrannou funkci. Fond sledující široký americký dluhopisový trh dosáhl v minulém roce solidního celkového výnosu, což byl jeho nejlepší výsledek za několik let. To investorům připomnělo, že dluhopisy mohou v určité fázi hospodářského cyklu přinášet nejen stabilitu, ale i atraktivní zhodnocení.
Důležitým faktorem je měnová politika centrálních bank. Pokud Federální rezervní systém vstoupí do delšího cyklu snižování úrokových sazeb, ceny dluhopisů mají tendenci růst. Právě tato dynamika může v následujících letech hrát významnou roli. Zatímco akciové trhy se potýkají s vyššími valuacemi a rostoucími obavami z přehnaných očekávání v oblasti umělé inteligence, dluhopisy mohou nabídnout stabilizační prvek portfolia.
Začátek roku ukazuje rozdílnou dynamiku jednotlivých tříd aktiv. Akciový trh pokračuje v mírném růstu, zatímco dluhopisy si zatím připisují skromnější zisky. Pro investory je však podstatné, že kombinace obou složek opět začíná fungovat podle původního záměru. Vyvážené portfolio nemusí maximalizovat výnos v každém jednotlivém roce, ale může nabídnout přijatelný poměr mezi rizikem a výnosem v delším horizontu.
Někteří stratégové upozorňují, že návrat ke strategii 60/40 neznamená slepé kopírování minulosti. Struktura dluhopisové části portfolia se může lišit od toho, co bylo běžné před deseti nebo patnácti lety. Důraz je kladen na vhodnou dobu trvání dluhopisů, která určuje citlivost jejich ceny na změny úrokových sazeb. Středně dlouhá splatnost může nabídnout rozumný kompromis mezi výnosem a rizikem.
Zároveň se objevují názory, že čtyřicetiprocentní neakciová složka portfolia nemusí být tvořena výhradně tradičními státními a korporátními dluhopisy. Někteří investoři zvažují doplnění alternativních aktiv, jako jsou soukromé úvěry nebo komodity. Zlato a další kovy zaznamenaly na začátku roku výrazný růst a pro část investorů představují způsob, jak chránit hodnotu portfolia v prostředí nejistoty.
Právě tato flexibilita je jedním z důvodů, proč se strategie 60/40 znovu dostává do centra pozornosti. Nejde o rigidní model, ale o rámec, který lze přizpůsobit aktuálním tržním podmínkám. Pro investory, kteří hledají jednoduché a srozumitelné řešení bez nutnosti neustálého načasování trhu, může být tato strategie znovu atraktivní.
Závěrem lze říci, že to, co bylo ještě nedávno považováno za přežitek, může v novém prostředí opět fungovat. Vyšší výnosy dluhopisů, nejistota na akciových trzích a změna měnové politiky vytvářejí podmínky, v nichž klasické rozložení portfolia znovu získává smysl. Pro investory to může znamenat návrat k osvědčeným principům, které v dlouhodobém horizontu nabízejí stabilitu i rozumný výnos.
