Nervozita na Wall Street ohledně vývoje akciového trhu v roce 2026 není náhodná. Kombinace vysokého ocenění akcií, koncentrace růstu do úzké skupiny titulů a rostoucích makroekonomických rizik vytváří prostředí, které má řadu společných rysů s předchozími obdobími výrazných tržních korekcí. Index S&P 500 (SPY) se podle mnoha ukazatelů obchoduje na nadprůměrných valuacích a jeho výkonnost je tažena relativně malým počtem velkých společností, což zvyšuje zranitelnost trhu jako celku.
Situace je navíc komplikována politickým kontextem. Rok 2026 bude rokem střednědobých voleb, kdy tradičně končí období určité tržní shovívavosti vůči nové administrativě. Historicky se právě v takových letech často objevují zvýšené výkyvy volatility. Podobné prostředí bylo patrné například v letech 2018 a 2022, kdy akciové trhy vstoupily do výrazných medvědích fází. V obou případech sehrály klíčovou roli inflace a rostoucí úrokové sazby, které měly inflační tlaky tlumit.
Přestože se inflace v poslední době zdánlivě stabilizovala a úrokové sazby začaly klesat, existuje scénář, v němž se inflační problém v roce 2026 znovu objeví. Právě tento scénář představuje pro akcie potenciálně největší hrozbu.
Konec Powellova mandátu jako zdroj nejistoty
Jedním z klíčových faktorů nejistoty je skutečnost, že funkční období Jeromea Powella v čele Federálního rezervního systému končí v květnu 2026. Powell stojí v čele Fedu od roku 2018 a jeho působení je obecně vnímáno jako stabilizační prvek v mimořádně turbulentním období. Během svého mandátu čelil bezprecedentní pandemii COVID-19, prudkému nárůstu inflace po jejím odeznění i výrazným politickým tlakům.
Navzdory kritice jednotlivých rozhodnutí si Powell vybudoval pověst nezávislého předsedy Fedu, který se snaží řídit primárně ekonomickými daty, nikoli politickými preferencemi. Je respektován oběma politickými tábory a jeho kontinuita byla potvrzena i tím, že byl nejprve nominován prezidentem Trumpem a později znovu jmenován prezidentem Bidenem v roce 2022.
Tato kontinuita však skončí právě v roce 2026, což zvyšuje riziko změny přístupu měnové politiky v citlivém období. Trhy se obávají nejen samotné změny osoby v čele Fedu, ale především možné změny míry nezávislosti centrální banky.
Trump, Fed a historická zkušenost s tlakem na sazby
Vztah mezi prezidentem Trumpem a Jeromem Powellem byl dlouhodobě napjatý. Trump opakovaně kritizoval Fed, zejména v situacích, kdy Powell považoval za nutné zvyšovat úrokové sazby. V roce 2018, kdy inflace začala růst a Fed reagoval zpřísněním měnové politiky, následoval výrazný pokles akciového trhu. Prezident Trump tehdy otevřeně vinil Fed z tržního propadu a krátce po Powellově jmenování prohlásil, že není spokojen s jeho výběrem.
Z dnešního pohledu se však zvyšování sazeb v roce 2018 jeví jako relativně mírné ve srovnání s vývojem po pandemii. V letech 2022 a 2023 čelil Fed nejrychlejšímu růstu inflace za desítky let a reagoval nejrychlejším zpřísněním měnové politiky v moderní historii. Tento krok vedl k dalšímu výraznému poklesu trhů, ale zároveň přispěl k postupnému ústupu inflačních tlaků.
Od poloviny roku 2024 Fed opatrně přistoupil ke snižování sazeb a trhy se z propadu z roku 2022 relativně dobře zotavily. Ani tento vývoj však nezmírnil Trumpovu kritiku. Prezident opakovaně vyzýval k agresivnějšímu snižování sazeb, zejména poté, co jeho celní politika na začátku roku rozkolísala finanční trhy. I snížení sazby federálních fondů o čtvrt procentního bodu na 3,75 % bylo podle Trumpa nedostatečné.
Proč je nezávislost Fedu zásadní
Historie ukazuje, že politický tlak na centrální banku může mít dlouhodobě velmi negativní důsledky. Nejde přitom o problém spojený pouze se současnou administrativou. Již v 60. a 70. letech prezidenti Lyndon Johnson a Richard Nixon vyvíjeli tlak na tehdejší vedení Fedu, aby udržovalo nízké úrokové sazby s cílem podpořit zaměstnanost a politické cíle, a to i v prostředí rostoucí inflace.
Mnozí ekonomičtí historikové se shodují, že právě příliš uvolněná měnová politika v tomto období přispěla k vysoké a přetrvávající inflaci konce 60. a 70. let. Následkem byl jeden z nejdelších a nejbolestivějších medvědích trhů v historii. Jakmile se inflace vymkne kontrole, je její potlačení obvykle mnohem nákladnější a vyžaduje drastická opatření, která mají výrazně negativní dopad na ekonomiku i finanční trhy.
Kdo povede Fed po Powellovi
S blížícím se koncem Powellova mandátu se pozornost trhu upírá k otázce, koho prezident Trump jmenuje jeho nástupcem. Sám prezident uvedl, že hledá někoho, kdo bude podle něj „upřímný ohledně úrokových sazeb“ a bude prosazovat jejich výrazně nižší úroveň.
V médiích se nejčastěji zmiňují dva kandidáti. Prvním je Kevin Warsh, bývalý guvernér Fedu, druhým Kevin Hassett, současný ředitel Národní ekonomické rady prezidenta Trumpa. Právě Hassett vyvolává na Wall Street větší obavy, protože je úzce spjat s administrativou a často vystupuje jako její ekonomický mluvčí. To vyvolává otázky ohledně jeho skutečné nezávislosti v roli předsedy Fedu.
Hassett sice veřejně prohlásil, že prezident by neměl mít přímý vliv na rozhodování Fedu, zároveň však připustil, že prezidentovy argumenty by byly zohledněny, pokud by byly „dobré a založené na datech“. Právě tato nejednoznačnost je pro trhy znepokojivá.
Na co si investoři musí dát pozor v roce 2026
Rok 2026 bude z pohledu investorů vyžadovat zvýšenou obezřetnost. Klíčové nebude pouze to, kdo se stane novým předsedou Fedu, ale především jak se Fed bude chovat v praxi. Investoři by měli pozorně sledovat veřejná vystoupení, tiskové konference i skutečné kroky měnové politiky v reakci na nová data o inflaci.
Pokud inflace zůstane nad 2% cílem Fedu a centrální banka bude i přesto udržovat sazby nízko nebo je dále snižovat, může to signalizovat vznik nového inflačního problému. Jak ukázala historie 70. let i období po pandemii, prostředí zvýšené inflace bývá pro akciové trhy dlouhodobě nepříznivé.
