V poslední době se stále více mluví o variabilní měně, která je základním nástrojem měnové politiky centrální banky. Variabilní měna je měna, která může být kdykoliv změněna centrální bankou, aby se snížily úrokové sazby nebo regulovala inflace. Přestože je to efektivní nástroj kontroly inflace a kurzového kurzu, ne všichni ekonomové se shodují na tom, že je to nejvhodnější způsob řízení měnové politiky.
Variabilní měna je také známá jako „flexibilní měna“ nebo „měnový kurz“. Tato měna se obvykle vytváří tím, že centrální banka stanoví úrokovou sazbu, která může být snížena nebo zvýšena v závislosti na ekonomické situaci. Úroková sazba je používána k regulaci peněžního toku mezi domácími a zahraničními investorami, což má za následek změny domácí a zahraniční měny.
V některých zemích, jako je například Kanada, je variabilní měna používána k regulování cen. Centrální banka může snížit úrokové sazby, což může vyvolat inflaci. To znamená, že lidé se budou snažit nakupovat více, což vyvolá růst cen. Naopak, pokud je úroková sazba zvýšena, lidé se budou snažit utrácet méně a ceny by měly klesnout.
Variabilní měna je obecně považována za účinný nástroj k regulování inflace a kurzového kurzu, ale někteří ekonomové se domnívají, že by mohla být zneužívána a mohla by způsobit značné změny v cenách. Je to proto, že centrální banky mají tendenci reagovat na krátkodobé faktory, a ne na dlouhodobější tendence. Tato nejistota může vyvolat volatilitu na trhu a může vést k ekonomické nestabilitě.
V dnešní době je variabilní měna stále populárnější, protože může být efektivně používána k regulaci inflace a kurzového kurzu. Centrální banky se však musí vyvarovat zneužívání tohoto nástroje a měly by se snažit vytvářet dlouhodobou stabilitu. To je jediný způsob, jak dosáhnout ekonomické stability a udržet si konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku.