Spojené státy a Evropská unie uzavřely novou obchodní dohodu, která přináší úlevu investorům i politikům na obou stranách Atlantiku. Prezident Donald Trump a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámili v neděli dohodu, která ukládá 15% cla na většinu evropského zboží dováženého do USA, čímž se vyhnuli obchodní válce, která hrozila propuknutím již 1. srpna.
Trump během tiskové konference po boku von der Leyenové prohlásil, že dohoda je „největší ze všech dohod“, zatímco šéfka Komise ji popsala jako výsledek „tvrdých jednání“. Dohoda přišla v poslední možné chvíli, neboť se Brusel obával scénáře bez dohody a připravoval balíček protiopatření a vlastní „obchodní bazuku“ ve formě nástroje proti donucovacím opatřením.
Zatímco původní Trumpův návrh počítal s 30% sazbou, konečných 15 % představuje kompromis – vyšší než 10 %, které doufala EU zachovat, ale přijatelnější než původně hrozících 30 %. Automobily, jedno z nejcitlivějších témat v transatlantickém obchodě, spadají pod novou sazbu. Výjimky však existují: letadla, některé chemikálie a léčiva nebudou podléhat novým clům vůbec. Důležité je, že nová 15% cla nebudou připočítána k již existujícím clům, což byla jedna z hlavních obav evropských exportérů.
Bilionové investice a energetické kontrakty
Jedním z hlavních bodů dohody je závazek Evropské unie nakoupit americkou energii v hodnotě 750 miliard dolarů a zároveň investovat do USA dalších 600 miliard dolarů. Trump dále uvedl, že EU „nakoupí vojenské vybavení v hodnotě stovek miliard dolarů“, i když neupřesnil konkrétní částku. Tato pasáž vzbudila pozornost, protože posiluje nejen ekonomické, ale i strategické partnerství mezi oběma bloky.
I přes chybějící detaily ohledně harmonogramu těchto investic je zřejmé, že Trump i von der Leyenová považují dohodu za historický průlom. Pro amerického prezidenta je to klíčový úspěch po týdnech napětí, během nichž byla pravděpodobnost uzavření dohody odhadována pouze na 50 %. Ačkoli zatím není jasné, jak budou nové investice a energetické kontrakty implementovány, pro obě strany znamená dohoda vítané uklidnění.
Reakce evropských lídrů: úleva i opatrnost
Evropští představitelé dohodu přivítali s úlevou, ale zároveň s jistou dávkou zdrženlivosti. Irský premiér Micheál Martin ji označil za „krok k předvídatelnějšímu obchodnímu vztahu“, zároveň ale upozornil, že vyšší cla budou znamenat vyšší náklady a komplikace v obchodě s USA. Irské úřady zároveň vyzdvihly, že se předešlo nejhoršímu scénáři, který by pravděpodobně silně zasáhl irské zemědělství a potravinářský průmysl.
Z Německa zazněla opatrně pozitivní slova – kancléř Friedrich Merz ocenil, že se podařilo vyhnout obchodní válce, a označil dohodu za „záchranu“ pro německou exportně orientovanou ekonomiku. Vyzdvihl především snížení cel u automobilů, které se podle něj z 27,5 % snížily téměř na polovinu, tedy na novou dohodnutou sazbu 15 %. Automobilový průmysl, klíčový sektor německé ekonomiky, tak podle Merze získal prostor pro obnovení růstu.
Nizozemský premiér Dick Schoof se ve svém příspěvku na sociální síti X vyjádřil v tom smyslu, že „žádná cla by byla lepší“, ale i tak poděkoval Evropské komisi za zajištění nejlepšího možného výsledku. Italská premiérka Giorgia Meloniová zase uvedla, že dohoda „zabránila přímému střetu“ mezi USA a EU, a dodala, že 15% sazbu považuje Itálie za udržitelnou, pokud se jedná o celkovou úroveň a ne navýšení nad současná cla.
Obchodní bilance a význam pro evropské hospodářství
Evropská rada zveřejnila údaje, podle kterých měly obchodní vztahy mezi USA a EU v roce 2024 hodnotu 1,68 bilionu eur, v přepočtu 1,97 bilionu dolarů. Obchodní bilance mezi oběma partnery byla smíšená – EU měla přebytek v obchodu se zbožím, ale zároveň deficit v oblasti služeb. Celkový obchodní přebytek EU s USA loni činil přibližně 50 miliard eur.
Tento údaj byl v USA často používán jako argument pro nutnost změny obchodních podmínek, a právě tlak ze strany Trumpovy administrativy vedl k nové dohodě. USA tak částečně dosáhly svého cíle snížit obchodní nerovnováhu, a zároveň otevřely cestu pro přímé investice ze strany evropských firem.
Výsledkem je kompromis, který sice zavádí vyšší cla, ale zároveň poskytuje oběma stranám stabilitu, předvídatelnost a jasný rámec pro další ekonomickou spolupráci. I když některé detaily zůstávají nejasné, politický dopad dohody je nezpochybnitelný: USA a EU odvrátily bezprostřední obchodní konfrontaci a vyslaly signál o ochotě hledat řešení prostřednictvím vyjednávání.
