Předsedkyně Evropské komise si během jednání o vakcínách proti covidu vyměnila zprávy s generálním ředitelem americké farmaceutické společnosti.
Evropská komise utrpěla významnou právní porážku, když Obecný soud EU rozhodl, že pochybila při vyřizování žádosti o zveřejnění textových zpráv mezi předsedkyní Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou během klíčových jednání o nákupu vakcín proti covid-19. Podle soudu Komise neposkytla věrohodné vysvětlení, proč zprávy nelze najít, a porušila tak zásady dobré správy zakotvené v Listině základních práv EU.
Komise podcenila povinnost uchovávat a poskytnout dokumenty
Žalobu na Komisi podal The New York Times, který se opakovaně domáhal přístupu k textovým zprávám zasílaným mezi předsedkyní Komise a šéfem Pfizeru během uzavírání miliardové smlouvy na 1,8 miliardy dávek vakcín v roce 2021. Komise tvrdila, že texty buď neexistují, nebo že byly pomíjivé a neobsahovaly žádné důležité informace, které by podléhaly archivaci. Soud tyto argumenty neuznal a označil přístup Komise za nedostatečně zdůvodněný.
Podle soudu bylo pátrání po zprávách ze strany Komise neadekvátní, a výkonný orgán EU nedokázal vysvětlit, proč zprávy s potenciálně zásadními informacemi nebyly vyhodnoceny jako oficiální dokumenty. Zvláště znepokojující je skutečnost, že právě na základě této komunikace byl sjednán jeden z největších farmaceutických kontraktů v historii EU.
Precedens pro budoucnost a tlak na transparentnost
Rozsudek má potenciál vytvořit precedent pro zacházení s tzv. pomíjivou komunikací, jakou jsou textové zprávy či zprávy přes šifrované aplikace, v rámci požadavků na transparentnost a veřejný dohled. Soud tak fakticky rozhodl, že ani moderní formy komunikace neunikají z rámce práv občanů na přístup k dokumentům.
New York Times označil rozsudek za vítězství transparentnosti a odpovědnosti v Evropské unii a dodal, že Komise má povinnost uchovávat relevantní záznamy. Reakce ze strany nevládních organizací i europoslanců na sebe nenechaly dlouho čekat. Transparency International vyzvala Komisi, aby přehodnotila svůj přístup ke svobodě informací, a levicový europoslanec Martin Schirdewan požaduje, aby von der Leyenová okamžitě zveřejnila své záznamy.
Komise se zatím stáhla do defenzivy
Navzdory rozsudku Komise neavizovala přímé zveřejnění zpráv, ale pouze to, že předloží podrobnější vysvětlení, proč zprávy stále nemohou být zpřístupněny. Tento krok zřejmě není v souladu s očekáváním soudu, který Komisi vyzval k novému prošetření případu nebo k jasnému zdůvodnění, proč dokumenty nelze najít.
Případ přichází v době, kdy se von der Leyenová připravuje na možnou obhajobu svého druhého funkčního období. Právě vyjednání společného nákupu vakcín bylo často označováno jako její největší úspěch během pandemie, ale zároveň se stalo zdrojem rostoucí kritiky kvůli netransparentnímu procesu.
Rozsudek tak oslabuje postavení předsedkyně Komise nejen před veřejností, ale i uvnitř evropských institucí. Evropský parlament i občanská společnost budou nyní pravděpodobně více tlačit na institucionální reformu přístupu k dokumentům, včetně jasného vymezení povinnosti uchovávat a zpřístupňovat moderní formy komunikace.
💡 Co si z této situace odnést?
Rozsudek Obecného soudu EU v případu chybějících textových zpráv Ursuly von der Leyenové s generálním ředitelem Pfizeru je významným milníkem v boji za transparentnost v Evropské unii. Nejde pouze o zpochybnění komunikace během pandemie, ale o hlubší otázku důvěry občanů v instituce EU. Veřejnost má právo vědět, jak byla uzavírána smlouva za desítky miliard eur a proč nebyly uchovány zásadní záznamy, byť měly formu textových zpráv.
Evropská komise čelí kritice nejen z řad médií, ale také od europoslanců a neziskových organizací. Pokud chce předsedkyně Komise skutečně usilovat o druhý mandát, bude muset tento případ věrohodně vysvětlit – nejen právně, ale i politicky. Nedostatečná ochota ke zveřejnění detailů může podkopat její legitimitu.
Rozsudek zároveň vytváří tlak na modernizaci pravidel uchovávání dokumentů v éře digitální komunikace. Přístup k informacím se nemůže řídit pouze formou sdělení, ale i jeho významem. Pokud EU neusiluje o maximální transparentnost, riskuje ztrátu důvěry, kterou pandemická krize již silně narušila.
