Americký automobilový trh umí být k investorům štědrý, ale jen občas.
Rok 2025 je pro Ford Motor Company (F) přesně takovým obdobím: k 17. prosinci akcie dosáhly celkového výnosu 48 %, což je téměř trojnásobek výkonu indexu S&P 500. Na papíře to vypadá jako přesvědčivý důkaz, že se Detroit znovu nadechuje. A přesto – pokud se díváte dopředu na rok 2026 a dál, je fér položit si nepříjemnou otázku: jestli tento výsledek není spíš výjimkou než začátkem nového dlouhodobého příběhu.
Ford si zaslouží uznání za to, jak rok zvládl. Přesto se ukazuje, že samotná krátkodobá výkonnost akcie ještě neříká nic o kvalitě byznysu a o tom, jak stabilní a výnosný může být v dalších letech. Právě proto dává smysl srovnat Ford s automobilkou, která operuje v úplně jiné váhové kategorii – ne velikostí, ale ekonomikou podnikání. Tou je Ferrari (RACE).

Ford má světlé body, ale pod kapotou zůstává řada slabin
Než se člověk nechá unést letošním růstem, je dobré připomenout, čím vším Ford v průběhu roku prošel. Společnost čelila clům, nákladům na záruky a také požáru továrny dodavatele. Navzdory těmto překážkám se sentiment investorů zlepšil – a je to vidět i na valuaci. Akcie začaly rok 2025 s poměrem cena/zisk (P/E) 6,8, zatímco dnes se tento poměr posunul na 11,5. Trh tedy jasně říká: Ford už nevnímá jen jako levnou sázku, ale jako firmu, která dokáže doručit lepší výsledky.
Zároveň je z textu patrné, co investory na Fordu táhne nejvíc. Klíčovým argumentem je segment Ford Pro, který prodává vozidla, software a služby komerčním zákazníkům. Ve třetím čtvrtletí (končícím 30. září) tento segment zaznamenal dvouciferný růst tržeb a provozní marži 11,4 %. To je velmi solidní výkon, protože právě zde Ford buduje předvídatelnost a opakované příjmy – tedy něco, co tradiční automobilky často postrádají.
Dalším pozitivem je změna strategie u elektromobilů. Vedení přeorientovalo plán tak, že omezuje rozsah původních ambicí a klade větší důraz na hybridy a menší, cenově dostupnější modely EV. Jinými slovy: snaha přizpůsobit nabídku reálné poptávce a ekonomice výroby.
Jenže tento obraz má i druhou stranu. V článku je otevřeně řečeno, že je snadné argumentovat, že Ford je podprůměrný podnik. Důvody jsou konkrétní: slabé dlouhodobé vyhlídky růstu, nízké zisky, významné kapitálové výdaje a cyklická poptávka. To je kombinace, která u investorů typicky vyvolává otázku, zda je letošní růst skutečně udržitelný, nebo jen odrazem dočasné přízně trhu.
Ferrari je jiný typ automobilky a trh za to platí prémii
A teď kontrast. Ferrari je v textu popsáno jako „mnohem lepší podnik“ – a důvodem není marketing, ale obchodní model. Akcie Ferrari sice od svého maxima klesly o 29 % pod tlakem slabších než očekávaných dlouhodobých výhledů, které vedení poskytlo v říjnu, ale i po této korekci se titul obchoduje s vysokým P/E 37. To je na první pohled drahé. Jenže u Ferrari je přesně tohle pointa: ocenění nebývá levné, protože firma prodává něco, co běžné automobilky prodat neumí – cenovou sílu.
Ferrari má extrémně silnou značku, která je podpořená záměrně omezeným objemem produkce. Tím si firma chrání exkluzivitu a zároveň si udržuje prostor pro prémiové marže. Klíčové je i cílové publikum: Ferrari se zaměřuje na ultra-bohaté zákazníky, což je skupina, která je podle textu odolná vůči recesi. Výsledkem je trvalejší poptávka, která není tolik závislá na ekonomickém cyklu jako u masového výrobce.
Čísla tento obraz potvrzují. Tržby Ferrari vzrostly v posledních třech letech o 12 % ročně. A firma se může pochlubit průměrnou provozní marží za posledních 12 měsíců ve výši 29 %. To jsou parametry, které tradiční automobilky dosahují jen výjimečně – a které vysvětlují, proč trh přijímá vyšší valuaci jako „normální“ stav.
Dlouhodobý výsledek mluví jasněji než letošní rally
Nejtvrdší argument v článku je srovnání dlouhodobé návratnosti. Za poslední dekádu vygenerovaly akcie Ford celkový výnos 65 %. Proti tomu stojí Ferrari se ziskem 726 %. To není kosmetický rozdíl, to je úplně jiná liga.
A právě tady se láme investiční úvaha pro rok 2026. Ford může v některých obdobích předvést silný výkon, zejména když se podaří správně načasovat cyklus, sentiment a očekávání trhu. Jenže dlouhodobě se potýká s tím, co je pro masové automobilky typické: nízká maržovost, vysoké investiční náklady a citlivost na poptávkový cyklus.
Ferrari naopak stojí na modelu, který je postavený na cenové disciplíně, exkluzivitě a zákaznické bázi s vyšší odolností vůči recesi. Proto autor uzavírá, že s ohledem na rok 2026 a další roky je italská značka lepší investiční příležitostí – protože kvalita podnikání je v dlouhém horizontu rozhodující.
Pokud tedy někdo hledá automobilovou akcii, která má šanci dlouhodobě překonávat sektor, článek dává jednoznačný signál: Ford může zaujmout krátkodobě, ale Ferrari vypadá jako podnik, který je strukturálně připravený být vítězem i v dalších letech.
