… a prověřenou odolnost v náročném odvětví.
Dividendové investování v sektoru farmacie vyžaduje výrazně jiný přístup než honbu za nejvyšším možným výnosem. Příliš vysoká dividenda často signalizuje zvýšené riziko, ať už v podobě slabšího cash flow, vysokého výplatního poměru nebo strukturálních problémů v podnikání. Zároveň ale platí, že příliš nízký výnos nemusí investorům poskytovat dostatečný příjem, zejména pokud dividenda slouží jako pravidelný zdroj hotovosti. Právě v tomto napětí mezi rizikem a výnosem se dnes jedna farmaceutická akcie jeví jako pozoruhodně vyvážená volba.
Extrémy nejsou vždy tím nejlepším řešením
Investoři hledající nejvýkonnější farmaceutickou akcii současnosti často upírají pozornost ke společnosti Eli Lilly (LLY). Její léky na hubnutí ze skupiny GLP-1 dosahují mimořádných prodejních úspěchů. Tržby přípravku Mounjaro ve třetím čtvrtletí fiskálního roku 2025 meziročně vzrostly o 109 procent, zatímco Zepbound dokonce o 185 procent. Taková dynamika je v rámci celého farmaceutického sektoru výjimečná.
Pro dividendového investora má však tento příběh zásadní háček. Výplatní poměr společnosti Eli Lilly se pohybuje kolem 30 procent, což značí velmi dobrou udržitelnost dividendy, avšak dividendový výnos činí přibližně 0,6 procenta. To je úroveň, která je pro většinu investorů orientovaných na příjem jednoduše nedostatečná. Akcie Eli Lilly je především růstovou sázkou, nikoli nástrojem pro stabilní dividendový příjem.
Na opačném konci spektra stojí Pfizer (PFE), který láká na dividendový výnos kolem 6,6 procenta. Takto vysoký výnos však není bez rizika. Výplatní poměr společnosti se aktuálně pohybuje nad hranicí 100 procent, což znamená, že dividenda není plně kryta ziskem. Zároveň Pfizer v příštích letech čelí několika významným patentovým propadům, když klíčové léky jako Ibrance, Eliquis a Vyndaqel ztratí ochranu mezi lety 2027 a 2028. Situaci dále komplikuje neúspěch vlastního kandidáta na lék GLP-1, kvůli němuž se společnost snaží vstoupit na trh s přípravky na hubnutí prostřednictvím akvizic a partnerství.
Pfizer s vysokou pravděpodobností jako firma přežije, ale bezpečnost dividendy v příštích letech není zdaleka jistá. Pro investory, kteří se na dividendový příjem skutečně spoléhají, představuje tato kombinace faktorů nezanedbatelné riziko.
Merck jako kompromis mezi stabilitou a výnosem
Právě mezi těmito dvěma extrémy se nachází Merck (MRK), který dividendovým investorům nabízí atraktivní střední cestu. Dividendový výnos společnosti se pohybuje přibližně kolem 3,4 procenta. To sice není tolik jako u Pfizeru, ale je to výrazně více než u Eli Lilly a zároveň zhruba trojnásobek výnosu indexu S&P 500, který se aktuálně pohybuje kolem 1,1 procenta.
Klíčovým prvkem je však výplatní poměr přibližně 45 procent, jenž naznačuje, že dividenda je dobře kryta ziskem a poskytuje společnosti dostatečný manévrovací prostor i v případě horších období. Právě tato kombinace slušného výnosu a rozumného výplatního poměru činí dividendu Mercku relativně bezpečnou a dlouhodobě udržitelnou.
Pro investora, který chce mít expozici vůči farmaceutickému sektoru, ale zároveň se vyhnout extrémům, působí Merck jako racionální kompromis. Nejde o firmu s nejvyšším růstem ani o titul s nejvyšší dividendou, ale o společnost, která dokáže dlouhodobě generovat hotovost a rozdělovat ji akcionářům bez nadměrného tlaku na bilanci.
Rizika, patenty a strategické kroky
To ovšem neznamená, že by Merck byl zcela bez rizik. Jedním z nejčastěji zmiňovaných je blížící se ztráta patentové ochrany léku Keytruda v roce 2028. Tento přípravek patří mezi nejdůležitější produkty společnosti a jeho význam pro tržby je značný. Merck však disponuje mezinárodními patenty, které budou platit do počátku 30. let, a navíc má k dispozici další verzi léku s ochranou až do konce 30. let. Dopad patentové propasti by tak nemusel být tak dramatický jako v případě Pfizeru.
Společnost zároveň nezůstává pasivní. Nedávno například souhlasila s akvizicí společnosti Cidara Therapeutics za přibližně 9 miliard dolarů, čímž získává slibný lék na léčbu chřipky. Tento krok zapadá do dlouhodobé strategie diverzifikace portfolia a snižování závislosti na jednotlivých produktech. Stejně jako Pfizer má i Merck dlouhou historii přežití a prosperity v konkurenčním a regulačně náročném farmaceutickém prostředí.
Hlavní výhoda Mercku oproti Pfizeru spočívá ve silnější finanční pozici. Díky ní má společnost větší flexibilitu při řízení dividendové politiky. Až Merck zasáhne vlastní patentová propast, bude mít pravděpodobně více prostoru reagovat bez nutnosti dramatických zásahů do dividend.
Dividendy jako zdroj příjmu vyžadují opatrnost
Investice ve výši 1 000 dolarů dnes investorovi umožní koupit přibližně 10 akcií společnosti Merck. Podstatné však není samotné množství akcií, ale fakt, že dividendový příjem z nich je reálně využitelný a dobře krytý provozní činností firmy. To je zásadní rozdíl oproti titulům, jejichž vysoký výnos je vykoupen zvýšeným rizikem snížení nebo pozastavení dividend.
Merck není nejvýkonnější farmaceutickou akcií ani titulem s nejvyšším dividendovým výnosem. Pokud však investor používá dividendy k úhradě životních nákladů nebo jako stabilní složku portfolia, může jít v současnosti o jednu z nejrozumnějších voleb v rámci farmaceutického sektoru. Právě vyváženost mezi výnosem, krytím dividend a dlouhou historií přežití činí z Mercku atraktivní dividendovou akcii pro opatrnější investory.
