Společnost Lockheed Martin (LMT) zůstává jedním z nejvýznamnějších hráčů globálního obranného sektoru a její akcie přitahují pozornost investorů především díky kombinaci stabilního odbytu, robustní poptávky a rostoucích obranných rozpočtů.
Atmosféra v odvětví je dlouhodobě příznivá – geopolitické napětí neklesá, státy NATO letos schválily navýšení výdajů na obranu až na 5 % HDP do roku 2035 a Spojené státy připravují historicky rekordní obranný rozpočet přes 1 bilion dolarů pro fiskální rok 2026.
Tento trend se okamžitě odráží i v pozici Lockheed Martin. Firma má nevyřízené zakázky v hodnotě 179 miliard dolarů, což představuje více než dva roky tržeb. Jako dodavatel systémů, které jsou mnohdy strategické a obtížně nahraditelné, se těší mimořádně silné poptávce. Investoři dnes mohou nakupovat akcie firmy za přibližně 15,5násobek odhadovaného zisku pro rok 2026, což je na sektor obrany relativně atraktivní ocenění. K tomu se přidává i dividendový výnos okolo 3,1 %, který dlouhodobě podporuje stabilní výnosový profil společnosti.
To vše vytváří jasný argument těch, kteří vidí Lockheed Martin jako mimořádně odolnou a předvídatelnou investici. Tím spíše, že poptávka po obranných technologiích je často proticyklická – historicky se ukazuje, že vlády mají tendenci výdaje na obranu zvyšovat i v období ekonomického zpomalení.
Tlak na ziskové marže v prostředí náročných obranných kontraktů
Zatímco výnosy a objem zakázek ukazují na silné fundamenty, slabší stránkou společnosti mohou být marže. Ty jsou u širokého spektra obranných firem, včetně Lockheed Martin, v posledních letech pod silným tlakem. Klíčovým problémem jsou vývojové programy s pevně stanovenou cenou, které se v řadě případů ukázaly jako vysoce rizikové.
Jde o situace, kdy obranný dodavatel přebírá odpovědnost za případné překročení nákladů. Pokud se tedy ukáže, že projekt je dražší, složitější nebo technicky náročnější, než se původně očekávalo, veškeré vícenáklady padnou na jeho vlastní účet. A jelikož většina těchto kontraktů je extrémně dlouhodobá, jakákoliv chyba v odhadech nebo externí šok – například prudká inflace materiálů po uzavření smlouvy – může vést ke značným ztrátám.
Jim Taiclet, šéf Lockheed Martin, v roce 2024 upozornil, že velká část jejich produkce směřuje k jedinému odběrateli, kterým je americké ministerstvo obrany.“
Tento model tlačí dodavatele do agresivní soutěže o velké programy, kde někteří konkurenti podhodnotí své nabídky v domnění, že si „musí“ danou zakázku zajistit bez ohledu na rizika. Podle Taicleta přesně tento tlak vedl firmu Boeing v minulosti k přijetí extrémně rizikových kontraktů, které nakonec skončily vysokými ztrátami – například v rámci programů T-7 Red Hawk nebo MQ-25 Stingray.
Vývojové potíže u stíhačky F-35, kde má Lockheed smlouvu typu cost-plus, pak podle některých analytiků mohly ovlivnit i rozhodnutí přidělit Boeing další velký projekt – stíhačku šesté generace F-47 pro program NGAD – a nikoliv Lockheedu. Pro investory je to signál, že tlak na marže se neomezuje pouze na historické programy, ale může se promítat i do budoucích zakázek.
Příležitosti na trhu jsou obrovské, ale otázkou je, kdo je dokáže ziskově využít
Dluhodobé prostředí nahrává růstu tržeb v celém obranném sektoru. Vysoká poptávka, geopolitická nejistota a ambice států obnovovat obranné kapacity vytvářejí předpoklady pro robustní růst příjmů Lockheed Martin. Klíčový problém však nespočívá v objemu zakázek, ale ve schopnosti dodat projekty s udržitelnou marží.
V sektoru, který zažívá největší investiční boom za poslední dvě dekády, je tato schopnost rozhodující. Otázkou tedy není, zda bude Lockheed Martin mít dostatek práce – to je vzhledem k objemu zakázek téměř jisté – ale jak ziskově dokáže tuto práci realizovat. Investoři musí sledovat, zda se tlaky spojené s inflací nákladů a smlouvami s pevnou cenou v následujících letech zmírní, nebo zda se stanou trvalou součástí odvětví.
Je-li tlak strukturální, mohou mít obranné firmy před sebou období, kdy bude jejich růst zisků pomalejší než růst tržeb. Pokud však jde o dočasný efekt narušených dodavatelských řetězců z posledních let, mohl by být Lockheed Martin po jejich odeznění v mimořádně silné pozici.
Závěr: Lockheed Martin přináší stabilitu, ale vyžaduje realistická očekávání
Akcie Lockheed Martin představují zajímavou volbu pro investory, kteří hledají stabilní titul se silnou zákaznickou základnou, vysokou viditelností budoucích tržeb a defenzivním charakterem. Rekordní zakázky a geopolitické prostředí podporující růst výdajů na obranu jsou jednoznačnými argumenty pro optimisty.
Na druhé straně však investoři musí brát v úvahu rizika spojená s maržemi, která nelze ignorovat. O tom, zda současné tlaky odezní nebo se promění v dlouhodobý strukturální problém, zatím neexistuje jednoznačná odpověď.
Před nákupem akcií Lockheed Martin by tedy každý investor měl velmi pečlivě zvážit, zda více věří dlouhodobě příznivému prostředí pro tržby, nebo tomu, že maržové riziko bude i nadále omezovat celkový výnos tohoto jinak robustního obranného giganta.
