Na devizových trzích často pozorujeme jevy, které na první pohled odporují běžné logice. Například měna s vyššími úrokovými sazbami může paradoxně oslabovat, zatímco měna s nižšími sazbami posiluje. Jedním z hlavních důvodů tohoto zdánlivého paradoxu jsou rizikové diferenciály – faktor, který v tichosti, ale důrazně, ovlivňuje chování měnových kurzů.
Zatímco rozdíl v úrokových sazbách bývá považován za hlavní hnací sílu pro investice do určité měny (tzv. carry trade), riziková prémie určuje, kolik musí investoři „připlatit“ nebo co si musí „odečíst“ kvůli vnímanému riziku spojenému s danou ekonomikou. V tomto světě nestačí pouze porovnávat výnosy – důležité je také, jak bezpečné a stabilní je prostředí, ve kterém daný výnos vzniká.
Jak rizikové faktory přehluší výnosy
Představme si dvě země se stejnými úrokovými sazbami. Pokud však jedna z nich čelí politickým otřesům, jako je pád vlády nebo sociální nepokoje, zatímco druhá působí stabilně a předvídatelně, je pravděpodobné, že měna první země bude obchodována s diskontem. Investoři totiž požadují kompenzaci za riziko, které podstupují.
Zvýšené úrokové sazby obvykle lákají kapitál, ale pokud jsou doprovázeny vysokým rizikem, výnos může být považován za nedostatečný. Tato situace ukazuje, proč vysoké sazby nejsou vždy synonymem silné měny. Pokud je důvěra v zemi otřesena, měnový kurz může klesat navzdory atraktivnímu výnosu.
Tento jev se neomezuje jen na extrémní případy. I menší změny ve vnímání rizika – například politické napětí, změny v daňové politice či fiskální neshody – mohou vést k reálným změnám ve směnných kurzech. Riziková prémie je tedy tichým, ale vlivným hráčem.
Politické a úvěrové riziko jako brzdy důvěry
Politická stabilita je základním stavebním kamenem důvěry investorů. Jak ukazuje případ britské libry během brexitu, politická nejistota může způsobit dramatický propad měny, a to i bez změn v úrokové politice. Před referendem o vystoupení z EU v roce 2016 trhy začaly do kurzu libry započítávat vyšší riziko. Po oznámení výsledku, kdy se potvrdilo vítězství hlasů pro odchod, libra okamžitě oslabila o 7 %.
Změny v kurzu však nebyly výsledkem změn sazeb, ale reakcí na zcela nový politický rámec. Podobné chování měn lze sledovat před každými významnými volbami nebo referendy – nejistota se odráží ve vyšší rizikové prémii a oslabení měny. Po vyjasnění situace se měna může zotavit, což ukázal i nárůst libry v roce 2019 po vítězství konzervativců.
Dalším významným faktorem je riziko státního dluhu. Například během dluhové krize eurozóny v letech 2010–2012 zaznamenalo euro značné ztráty, zatímco měny jako švýcarský frank nebo americký dolar, považované za bezpečné, posilovaly. Kapitál se přesunul z rizikových oblastí do bezpečnějších přístavů.
Makroekonomická stabilita a institucionální důvěryhodnost
Makroekonomická politika je další oblastí, kde mohou rizikové diferenciály výrazně ovlivnit hodnotu měny. Ekonomika, která je náchylná k výkyvům, inflaci nebo nepředvídatelným vládním zásahům, vytváří nejisté prostředí pro investory. Ti následně požadují vyšší výnos nebo nižší kurz měny jako kompenzaci.
Typickým příkladem je Velká Británie na konci roku 2022. „Minirozpočet“, který zahrnoval rozsáhlé snížení daní bez zajištění příjmů, vyvolal mezi investory paniku. Navzdory očekávání růstu sazeb došlo k prudkému oslabení libry. Důvodem bylo zvýšení vnímaného rizika fiskální politiky a následná poptávka po rizikové prémii.
Země s důvěryhodnou centrální bankou a předvídatelnou fiskální politikou tak mohou těžit z nižší rizikové prémie, což podporuje hodnotu jejich měny. Naopak i velké ekonomiky, jako Spojené státy, mohou pocítit dopad, pokud je narušena důvěra – například v důsledku hrozeb ohledně dluhového stropu.
Výkyvy rizikového sentimentu a role bezpečných přístavů
Rizikové diferenciály nejsou neměnné. V období globální nejistoty (například během finanční krize nebo geopolitického napětí) dochází k takzvané fázi risk-off – investoři hromadně přesouvají prostředky do bezpečných měn, jako jsou japonský jen, americký dolar nebo švýcarský frank. Měny s vyšším výnosem, jako australský dolar, turecká lira nebo brazilský real, naopak prudce oslabují.
Tento jev jsme mohli sledovat v roce 2008 během finanční krize. Carry trades byly masově uzavírány, což vedlo k dramatickému propadu výnosných měn. Investoři preferovali bezpečí před výnosem. Tato dynamika se opakuje i při dalších globálních otřesech, například během napětí mezi USA a Čínou či po ruské invazi na Ukrajinu.
V těchto situacích hrají měny jako japonský jen nebo švýcarský frank roli stabilizátorů – a to i přes nízké úrokové sazby. Jejich nízká politická rizika a stabilní institucionální rámec činí tyto měny atraktivními jako uchovatelé hodnoty. Naopak euro nebo libra často ztrácejí, protože část Evropy je vnímána jako strukturálně zranitelná.
Závěr: Vliv rizika nelze ignorovat
Rozdíly v riziku jsou nedílnou součástí oceňování měn. Ačkoli úrokové sazby a obchodní bilance zůstávají důležitými faktory, samotné riziko – politické, úvěrové, makroekonomické nebo regulační – může kurz měny významně ovlivnit.
Země, které si udržují stabilitu a důvěryhodnost, získávají výhodu i přes nižší výnosy. Naopak vysoký výnos často nestačí k vyvážení rizikového profilu dané měny.
Pro obchodníky a investory z toho plyne jasné ponaučení: měnový výnos musí být hodnocen ve světle rizikové prémie. A někdy je lepší nižší zisk a klidný spánek než vyšší výnos a nejistota.
