Citigroup (C) patří mezi největší bankovní domy ve Spojených státech, konkrétně je čtvrtou největší bankou podle aktiv. Přesto dlouhodobě zaostává za svými hlavními konkurenty, jako jsou JPMorgan Chase a Bank of America.
Tento rozdíl není způsoben nedostatkem globálního dosahu nebo klientské základny, ale spíše nižší provozní efektivitou, složitou organizační strukturou a regulatorními omezeními, která v minulých letech výrazně tlačila na ziskovost banky. Právě tyto faktory vedly k tomu, že se Citigroup obchoduje se znatelnou slevou vůči konkurenci, což z ní dnes dělá zajímavý případ banky v procesu restrukturalizace.
Strukturální problémy a tlak regulace
Citigroup je specifická svým globálním rozsahem. Působí ve velkém množství zemí a obsluhuje široké spektrum klientů – od spotřebitelů přes korporace až po institucionální investory. Tato šíře aktivit byla historicky považována za výhodu, v praxi se však ukázala jako významná zátěž. Složitá struktura zvyšuje provozní náklady, komplikuje řízení rizik a přitahuje zvýšenou pozornost regulačních orgánů.
Právě regulatorní opatření patřila v posledních letech k hlavním brzdám výkonnosti Citigroup. Banka musela vynaložit značné prostředky na splnění požadavků dohledových orgánů, modernizaci systémů a posílení kontrolních mechanismů. To mělo přímý dopad na klíčové ukazatele ziskovosti, zejména na návratnost kapitálu, kde Citigroup dlouhodobě zaostávala za konkurencí. Ve srovnání s JPMorgan Chase nebo Bank of America působila jako méně efektivní instituce, která nedokáže ze svého kapitálu vytěžit stejnou hodnotu.
Reorganizace pod vedením Jane Fraser
Změna strategie přišla s nástupem generální ředitelky Jane Fraser. Její vedení se jasně zaměřilo na zjednodušení banky, snížení nákladů a návrat k základním, nejziskovějším činnostem. Management si uvědomil, že bez razantních kroků nebude možné snížit rozdíl oproti konkurenci ani přesvědčit investory, že Citigroup má před sebou lepší budoucnost.
Jedním z klíčových kroků byla rozsáhlá reorganizace, jejímž cílem bylo zploštění manažerské struktury. Citigroup se rozhodla omezit počet řídicích úrovní, což má vést nejen k úsporám nákladů, ale také k rychlejšímu rozhodování a lepší odpovědnosti jednotlivých týmů. Součástí této strategie je i eliminace méně ziskových obchodních jednotek, které dlouhodobě nepřinášely odpovídající návratnost.
Nejviditelnějším opatřením je plán snížit přibližně 20 000 pracovních míst, což odpovídá zhruba 8 % globální pracovní síly banky. Tento krok má Citigroup pomoci dosáhnout do konce příštího roku úspor ve výši 2 až 2,5 miliardy dolarů. Jde o ambiciózní cíl, který má zásadní význam pro zlepšení provozní efektivity a návrat k udržitelnější ziskovosti.
Postupné zlepšování návratnosti kapitálu
Jedním z nejdůležitějších ukazatelů, na které se investoři u bank zaměřují, je návratnost hmotného základního kapitálu (ROTCE). Tento ukazatel měří, jak efektivně banka generuje výnosy z vlastního kapitálu po odečtení goodwillu a nehmotných aktiv, a je považován za klíčový indikátor kvality bankovního byznysu.
Citigroup si stanovila dlouhodobý cíl dosáhnout ROTCE na úrovni 11 % až 12 %. To by ji přiblížilo konkurentům a signalizovalo, že restrukturalizace přináší hmatatelné výsledky. Banka sice zatím tohoto cíle nedosahuje, ale trend je pozitivní. K 30. září činila její ROTCE 8,6 %, což představuje zlepšení oproti 7,2 % ve stejném období předchozího roku. Tento posun naznačuje, že kroky managementu začínají mít efekt, i když cesta k cílovým hodnotám bude ještě nějakou dobu trvat.
Pro investory je důležité, že zlepšení přichází postupně a není založeno na jednorázových opatřeních, ale na strukturálních změnách v řízení nákladů a portfoliu aktivit. Pokud se bance podaří tento trend udržet, může se rozdíl oproti konkurenci dále zmenšovat.
Ocenění a investiční úvaha
Z pohledu ocenění patří Citigroup mezi nejlevnější velké americké banky. Akcie se obchodují přibližně za 1,15násobek hmotné účetní hodnoty (P/TBV). Pro srovnání, JPMorgan Chase se pohybuje kolem hodnoty 2,88 a Bank of America zhruba na úrovni 1,89. Tato výrazná sleva jasně odráží historicky slabší výkonnost Citigroup a skepsi trhu ohledně její schopnosti dlouhodobě zlepšit efektivitu.
Současně však tato sleva vytváří potenciál pro přecenění, pokud se restrukturalizace ukáže jako úspěšná. Investoři dnes neplatí za dokonalou banku, ale za instituci v přechodové fázi, která se snaží napravit své slabiny. Pokud Citigroup dokáže pokračovat ve zvyšování ROTCE, snížit nákladovou základnu a stabilizovat regulatorní situaci, může se rozdíl v ocenění vůči konkurentům alespoň částečně uzavřít.
Citigroup tak dnes nepůsobí jako dynamická růstová banka, ale spíše jako hodnotová sázka na zlepšení efektivity. Pro investory, kteří jsou ochotni přijmout nižší krátkodobou dynamiku výměnou za potenciál dlouhodobějšího zhodnocení, může dávat smysl právě díky kombinaci nízkého ocenění, dividendového výnosu a postupně se zlepšujících fundamentů.
