Události posledních dnů zásadně změnily geopolitickou mapu Latinské Ameriky i výhled globálního ropného trhu. Administrativa prezidenta Donald Trump nechala zadržet venezuelského prezidenta Nicolás Maduro a dopravit jej do Spojených států k trestnímu stíhání. V čele země se dočasně ocitla viceprezidentka Delcy Rodríguez, nicméně další směřování Venezuely zůstává otevřené a značně nejisté.
Součástí Trumpovy strategie je snaha znovu otevřít Venezuelu americkým ropným společnostem a obnovit produkci v zemi, která disponuje jedněmi z největších potvrzených zásob ropy na světě. Odhady hovoří o přibližně 300 miliardách barelů, přesto Venezuela dnes produkuje méně než 1 % globální nabídky. Důvodem je dlouhodobý rozpad infrastruktury, nedostatek investic, sankce a politická nestabilita.
Pro investory se tak znovu otevírá otázka, které americké ropné společnosti jsou v nejlepší pozici, pokud by skutečně došlo k oživení venezuelského ropného sektoru. Níže rozebírám tři firmy, jejichž vazby na Venezuelu nebo region mohou hrát v následujících letech významnou roli.
Chevron: nejlépe připravený hráč
Nejviditelnějším a zároveň nejlépe postaveným beneficientem případného návratu amerických firem do Venezuely je Chevron (CVX). Jde o jedinou velkou americkou ropnou společnost, která v zemi nepřerušila své aktivity ani po agresivních krocích režimu Huga Cháveze v roce 2007.
Tehdy venezuelská vláda donutila zahraniční společnosti k přepsání kontraktů tak, aby stát získal až 83% podíl na projektech v hodnotě zhruba 30 miliard dolarů. Řada firem – včetně ExxonMobilu či ConocoPhillips – odešla. Chevron však zůstal a dokázal se v komplikovaném prostředí dlouhodobě orientovat. Dnes se podílí přibližně na 20 % současné ropné produkce Venezuely.
Chevron operuje na základě licence Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC), která mu umožňuje pokračovat ve společných podnicích se státní ropnou společností Petróleos de Venezuela. Licence je však výrazně omezující: firma nesmí zahajovat nové projekty ani výrazně zvyšovat těžbu a výnosy z aktivit nelze převádět venezuelskému státu.
Přesto je Chevron v unikátní pozici. Má v zemi zhruba 3 000 zaměstnanců, fungující infrastrukturu a hluboké znalosti místního prostředí. Pokud by Trumpova administrativa skutečně umožnila rozšíření americké přítomnosti v ropném sektoru Venezuely, Chevron by byl přirozeným partnerem a první firmou, která by dokázala těžbu relativně rychle navýšit. Rizika však zůstávají vysoká – politická nejistota, bezpečnostní otázky i nutnost masivních investic do zastaralé infrastruktury.
ConocoPhillips: návrat skrze dluh a arbitráže
Druhou společností, která může z vývoje nepřímo těžit, je ConocoPhillips (COP). Ta Venezuelu opustila v roce 2007 poté, co se nedokázala dohodnout s Chávezovým režimem. V důsledku toho odepsala aktiva v hodnotě zhruba 4,5 miliardy dolarů, především v oblasti ropných polí v regionu Orinoko.
ConocoPhillips se následně obrátila na mezinárodní arbitrážní soudy a ve sporech uspěla. Výsledkem jsou nároky vůči venezuelské vládě ve výši nejméně 10 miliard dolarů, z nichž byla zatím uhrazena pouze malá část. Venezuela se navíc nachází ve vážné finanční krizi a nesplácí dluhopisy v hodnotě zhruba 60 miliard dolarů.
Změna politického režimu a tlak Spojených států mohou zvýšit šanci ConocoPhillips na vymožení pohledávek. Zároveň se v médiích objevily informace, že Trumpova administrativa plánuje jednání s velkými ropnými společnostmi o budoucnosti venezuelského energetického sektoru. ConocoPhillips, jako firma s historickou přítomností v zemi, by se mohla stát kandidátem na návrat – ovšem pouze za podmínek, které by považovala za právně i ekonomicky přijatelné.
ExxonMobil: regionální efekt a Guyana
Třetím jménem, které stojí za pozornost, je ExxonMobil (XOM). Stejně jako ConocoPhillips opustil ExxonMobil Venezuelu v roce 2007 a venezuelská vláda mu podle dostupných informací dluží přibližně 1 miliardu dolarů. I tato společnost je zmiňována mezi firmami, s nimiž chce Trumpova administrativa jednat.
Zajímavý je však především nepřímý efekt přes sousední Guyanu. ExxonMobil zde v posledních letech objevil a rozvíjí obrovská ropná naleziště, která jsou odhadována na zhruba 10 miliard barelů. Guyana se díky tomu stala jedním z nejrychleji rostoucích ropných regionů světa.
Vztahy mezi Venezuelou a Guyanou byly v posledních letech napjaté, včetně incidentů, kdy venezuelské lodě narušily vody pod kontrolou Guyany. Odborníci se domnívají, že odchod Madura by mohl snížit geopolitické napětí, a tím i rizikovost investic ExxonMobilu v Guyaně. I bez přímého návratu do Venezuely tak může ExxonMobil z nového uspořádání regionu profitovat skrze stabilnější provoz svých klíčových projektů.
Rizika zůstávají, potenciál je značný
Navzdory enormním zásobám ropy a politickému tlaku USA zůstává Venezuela vysoce rizikovým prostředím. Infrastruktura je ve špatném stavu, právní rámec nejasný a budoucí politický vývoj těžko předvídatelný. Pro americké ropné společnosti bude klíčové, zda se podaří nastavit stabilní podmínky, které ospravedlní miliardové investice nutné k obnově těžby.
Z investičního pohledu však platí, že pokud se venezuelský ropný sektor skutečně začne otevírat, Chevron, ConocoPhillips a ExxonMobil patří mezi firmy, které mají buď přímou provozní výhodu, historické nároky, nebo regionální expozici, jež jim může přinést nadprůměrný přínos. Pro investory ochotné akceptovat geopolitická rizika může jít o téma, které bude v následujících letech hrát stále významnější roli.
