Alokační efektivnost je pojem, který se v ekonomii používá k měření účinnosti rozdělování zdrojů mezi různé sektory veřejného sektoru. Základní myšlenkou alokační efektivnosti je, že zdroje by měly být rozděleny takovým způsobem, aby se dosáhlo co největšího užitku pro veřejnost.
Alokační efektivnost se obvykle měří pomocí různých nástrojů, jako jsou například ekonomické modely, které poskytují informace o tom, jak by se měly zdroje rozdělovat mezi různé sektory, nebo jaké jsou optimální úrovně podpor. Tato měření mohou být provedena na základě ekonomických principech, jako je například komparativní výhoda, nebo na základě sociálních principech, jako je spravedlivé rozdělení.
Alokační efektivnost může být také měřena pomocí různých ukazatelů, které poskytují informace o tom, jak je vynaložená veřejná podpora účelně používána, jaké jsou náklady na danou činnost, jak jsou přiděleny prostředky mezi jednotlivé projekty a jaká je celková účinnost podpory.
Alokační efektivnost je velmi důležitá, jelikož může pomoci ekonomům a politikům vytvářet opatření, která podporují efektivní využívání veřejných zdrojů. Omezit nespravedlivé rozdělení zdrojů, zvýšit účinnost veřejných programů a podpořit hospodářský růst jsou jen některé z výhod, které lze dosáhnout pomocí alokační efektivnosti.
Alokační efektivnost je také důležitá pro správné hodnocení veřejných programů. Poskytuje informace o tom, jak efektivně jsou veřejné zdroje vynakládány a jakým způsobem jsou použity k dosažení cílů veřejných politik. To může pomoci politikům při přijímání rozhodnutí o tom, kde jsou nejvhodnějším místem pro investice veřejných prostředků.
Alokační efektivnost je důležitou součástí ekonomického plánování a je důležitým nástrojem pro měření účinnosti veřejných politik. Umožňuje ekonomům a politikům posoudit, jak dobře jsou veřejné prostředky vynakládány a jakým způsobem lze dosáhnout nejlepšího výsledku. Také může být použita k měření úspěšnosti veřejných programů a projektů, a to za pomoci různých ukazatelů účinnosti.