Absolutní výhoda je schopnost jednotlivce, podniku, regionu nebo země vyrábět větší množství zboží nebo služeb se stejným množstvím vstupů za jednotku času nebo vyrábět stejné množství zboží nebo služeb za jednotku času s použitím menšího množství vstupů než jejich konkurenti.
Absolutní výhody lze dosáhnout vytvořením zboží nebo služby s nižšími absolutními náklady na jednotku při použití menšího počtu vstupů nebo efektivnějším postupem.
Porozumění absolutní výhodě
Koncept absolutní výhody vytvořil v 18. století ekonom Adam Smith ve své knize Bohatství národů, aby ukázal, jak mohou země profitovat z obchodu tím, že se specializují na výrobu a vývoz zboží, které mohou vyrábět efektivněji než jiné země. Země s absolutní výhodou se mohou rozhodnout specializovat na výrobu a prodej určitého zboží nebo služby a získané prostředky použít na nákup zboží a služeb od jiných zemí.
Smith tvrdil, že specializace na výrobky, v nichž má každá z nich absolutní výhodu, a následný obchod s těmito výrobky může zlepšit situaci všech zemí, pokud každá z nich má alespoň jeden výrobek, u něhož má absolutní výhodu oproti ostatním zemím.
Absolutní výhoda vysvětluje, proč má pro jednotlivce, podniky a země smysl vzájemně obchodovat. Protože každý z nich má při výrobě určitého zboží a služeb výhody, mohou mít ze směny prospěch oba subjekty.
Tento vzájemný zisk z obchodu tvoří základ Smithova argumentu, že specializace, dělba práce a následný obchod vedou k celkovému zvýšení prosperity, z níž mohou mít prospěch všichni. To je podle Smitha základním zdrojem stejnojmenného díla Bohatství národů.
Absolutní výhoda vs. komparativní výhoda
Absolutní výhodu lze postavit do kontrastu s komparativní výhodou, která spočívá v tom, že výrobce má nižší alternativní náklady na výrobu zboží nebo služby než jiný výrobce. Náklady obětované příležitosti jsou potenciální výhody, které jednotlivec, investor nebo podnik nevyužije, když se rozhodne pro jednu alternativu místo jiné.
Absolutní výhoda vede k jednoznačným ziskům ze specializace a obchodu pouze v případech, kdy má každý výrobce absolutní výhodu při výrobě nějakého zboží. Pokud výrobce žádnou absolutní výhodu nemá, pak argument Adama Smithe nemusí nutně platit.
Výrobce a jeho obchodní partneři však mohou být stále schopni realizovat zisky z obchodu, pokud se místo toho mohou specializovat na základě svých komparativních výhod. David Ricardo ve své knize O principech politické ekonomie a zdanění tvrdil, že i když má země absolutní výhodu při obchodování s mnoha druhy zboží, může stále těžit z obchodu s jinými zeměmi, pokud mají různé komparativní výhody.
Předpoklady teorie absolutní výhody
Jak Smithova teorie absolutní výhody, tak Ricardova teorie komparativní výhody se při vysvětlování výhod z obchodu opírají o určité předpoklady a zjednodušení.
Překážky pro obchod
Obě teorie předpokládají, že neexistují žádné překážky obchodu. Neberou v úvahu žádné náklady na dopravu ani dodatečná cla, která by země mohla zvýšit na zboží dovážené jinou zemí. V reálném světě však náklady na dopravu ovlivňují pravděpodobnost, s jakou se dovozce i vývozce zapojí do obchodu. Země mohou také využívat cla k vytváření výhod pro sebe nebo nevýhod pro konkurenty.
Výrobní faktory
Obě teorie také předpokládají, že výrobní faktory jsou nemobilní. V těchto modelech se pracovníci a podniky nepřesouvají za lepšími příležitostmi. Tento předpoklad byl reálný v 17. století.
V moderním obchodě však globalizace nyní usnadnila podnikům přesunout své továrny do zahraničí. Zvýšila také míru imigrace, která ovlivňuje dostupnou pracovní sílu v dané zemi. V některých průmyslových odvětvích budou podniky spolupracovat s vládami na vytváření imigračních příležitostí pro pracovníky, kteří jsou nezbytní pro jejich obchodní činnost.
Konzistence a rozsah
Ještě důležitější je, že obě tyto teorie předpokládají, že absolutní výhoda země je konstantní a stejně se rozšiřuje. Jinými slovy, předpokládají, že výroba malého množství zboží má stejné náklady na jednotku jako větší množství a že země nejsou schopny měnit své absolutní výhody.
Ve skutečnosti země často provádějí strategické investice, aby si vytvořily větší výhody v určitých odvětvích. Absolutní výhoda se může měnit i z jiných důvodů, než jsou investice. Například přírodní katastrofy mohou zničit zemědělskou půdu, továrny a další výrobní faktory.
