Nejvyšší dosažitelné nájemné (Maximum Achievable Rent, MAR) je koncept, který se využívá pro určení nejvyššího možného nájemného pro oblast, ve které se nachází nemovitost. Tento koncept byl poprvé použit v sedmdesátých letech, když byly vypracovány první regulace v oblasti nájemného. Od té doby se MAR používá k určení nejvyššího možného nájemného ve většině měst a oblastí, kde se používá nájemné.
Nejvyšší dosažitelné nájemné se obvykle určuje na základě několika faktorů, včetně trhu s bydlením, lokalizace, přístupu k veřejné dopravě a dostupnosti obchodů a služeb. MAR je obvykle stanoven výše, než je průměrné nájemné v dané oblasti. To umožňuje majitelům nemovitostí získat vyšší nájemné a udržet tak nemovitosti v dobrém stavu.
Majitelé nemovitostí mohou také využít MAR na zvýšení nájemného, které poskytují jejich nájemníkům. Tento koncept může pomoci majitelům nemovitostí získat vyšší nájemné, aniž by museli investovat do údržby nebo modernizace bytu. To může také pomoci majitelům nemovitostí získat vyšší zisk z nájemného.
Nejvyšší dosažitelné nájemné může také pomoci regulačním orgánům určovat, kolik mají majitelé nemovitostí za nájemné požadovat. To může vést k tomu, že ceny nájemného budou stabilnější a lidé budou mít lepší přístup k bydlení.
Nejvyšší dosažitelné nájemné může být také užitečné pro regulační orgány, které se snaží regulovat ceny bydlení, zabránit inflaci nebo zajistit dostupnost bydlení pro všechny. MAR může být také užitečné pro nájemníky, protože jim umožňuje vidět, kolik by měli za nájemné platit a zda je nájemné v dané oblasti přiměřené.
Nejvyšší dosažitelné nájemné je koncept, který může být velmi užitečný pro majitele nemovitostí, regulační orgány i nájemníky. Je to koncept, který může pomoci lidem získat lepší přístup k bydlení ve vyšší kvalitě a za přiměřenou cenu.