Termín „stínový Fed“ se v poslední době stává stále častěji skloňovaným pojmem v amerických ekonomických a politických debatách. Vychází z myšlenky, že prezident Donald Trump zvažuje jmenování neoficiálního zástupce nebo „alternativního“ předsedy Federálního rezervního systému, a to ještě před skončením mandátu současného šéfa Fedu Jeromea Powella. Tento krok přitahuje pozornost zejména kvůli svým možným důsledkům pro nezávislost centrální banky, která je základním kamenem důvěryhodnosti americké měnové politiky.
Ačkoli Powell zůstává v čele Fedu do května 2026, Trump otevřeně vyjadřuje nespokojenost s jeho přístupem k úrokovým sazbám. Kritika se opírá o přesvědčení, že nižší sazby by podpořily růst ekonomiky a pomohly stlačit náklady na financování vládního dluhu. Prezident proto uvažuje o tom, že by jmenoval veřejně známou osobu, která by neformálně reprezentovala jeho pohled na měnovou politiku a působila jako protiváha k současnému vedení Fedu.
Neformální role s reálným vlivem
„Stínový Fed“ jako koncept nemá žádný právní základ. Nejedná se o oficiální pozici, která by měla rozhodovací pravomoci v rámci Federálního rezervního systému. Přesto by osoba v této roli mohla sehrát významnou úlohu při formování očekávání finančních trhů a veřejnosti. Takový zástupce by mohl vystupovat v médiích, prezentovat alternativní ekonomické scénáře a ovlivňovat směr veřejné debaty.
Tento způsob vlivu, byť neoficiální, by však mohl podkopat důvěru v institucionální nezávislost Fedu, protože by naznačoval, že exekutiva má přímý zájem zasahovat do měnové politiky. To by se mohlo odrazit nejen ve zvýšené nejistotě investorů, ale také v nestabilitě trhů. Obzvlášť citlivě vnímají trhy jakoukoli známku toho, že by rozhodování centrální banky nebylo motivováno výhradně ekonomickými daty, ale i politickými zájmy.
Význam nezávislosti centrální banky
Funkce Fedu se historicky opírá o tzv. dvojí mandát – tedy o snahu maximalizovat zaměstnanost a zároveň udržet cenovou stabilitu. Aby mohl tyto cíle naplňovat, musí být schopen činit i nepopulární rozhodnutí, která se mohou příčit zájmům momentální administrativy. Příkladem je například zvýšení úrokových sazeb v době, kdy vláda usiluje o levné úvěry pro financování svých výdajů.
Pokud by veřejnost získala dojem, že Fed přizpůsobuje svou politiku požadavkům prezidenta, mohla by ztratit důvěru v jeho schopnost udržet inflaci pod kontrolou. V krajním případě by to mohlo vést k oslabení dolaru, nárůstu cen a zhoršení celkové ekonomické stability. Dlouhodobě je přitom důvěryhodnost centrální banky klíčová pro fungování finančního systému a její zpochybnění by mohlo mít široké dopady.
Trumpova strategie a tržní odezva
Donald Trump není v kritice Fedu nováčkem. Už během svého prvního mandátu opakovaně vyjadřoval nespokojenost s rozhodnutími centrální banky a otevřeně požadoval rychlejší snižování sazeb. V nedávném prohlášení označil Powella za „hlupáka“ a tvrdil, že snížení sazeb o dva procentní body by americkému rozpočtu ušetřilo 600 miliard dolarů ročně. Naznačil přitom, že by mohl „něco vynutit“, pokud Fed neustoupí.
Taková rétorika vyvolává v odborných kruzích i na trzích silné reakce. I když Trump zatím Powella formálně neodvolává, jeho prohlášení mají vliv na očekávání investorů. Přesně v tomto bodě se objevuje prostor pro „stínového“ předsedu – jako prostředníka, který by neoficiálně artikuloval ekonomickou strategii Bílého domu, čímž by mohl předem formovat názor trhu na další vývoj měnové politiky.
Zatím není jasné, kdo by se této neformální role ujal. Jisté ale je, že jakýkoli pokus obejít tradiční mechanismy jmenování vedení Fedu představuje zásah do velmi citlivé oblasti americké ekonomiky. Přestože nelze vyloučit, že taková strategie Trumpovi krátkodobě pomůže prosadit svůj pohled na měnovou politiku, v dlouhodobém horizontu může oslabit stabilitu systému jako celku.
Obavy ohledně „stínové Fed“ přicházejí v době, kdy ekonomika Spojených států čelí zvýšené nejistotě, a stabilita měnové politiky je klíčová. Jakákoli forma politizace Fedu by mohla negativně ovlivnit jeho schopnost činit nezávislá rozhodnutí a podrývat důvěru veřejnosti i investorů.
Toto téma je na ekonomické scéně poměrně kontroverzní – a často opomíjené. A to je velká chyba.
